To se
stává starým zdemTo se stává starým zdem
že pouliční povaleči
na
ně píšou svoje holé básně
To se stává
že do té hrubé omítkové srsti
vyrejí trochu o
lásce či o hlouposti
že tyhle oprýskané princezny
stanou se marnou lahví v moři
co většinou
skrývá psaní
a zbytek citu
který už je jen na to
aby člověk cítil sám
sebe
O válceNapsal bych něco o válce
ale nemůže
tý bestii přijít na jméno
Nejradši bych takový věci z hlavy poztrácel
tak často si na to
vzpomenu
Kdybych někdy na vlastní oči potkal ty podivný milence válek
poslal bych je
zřetelně a rychle do nekonečných dálek
(jejich vlastních tlustých střev)
Co je to asi za lidi
Co je to asi za
pravdy
kterými sami před sebou omlouvají
ObrazViděl jsem
malíře jak maluje obraz
Maloval nahotu
ale ani kousek kůže
Maloval tvář
ale bez
obličeje
Maloval povahu
jen tak u cesty
Namaloval člověka bez člověka
(namaloval
smetiště uprostřed pobořeného lesa)
Lhostejnost
Šaty
vykonaly víc než dotazník
ztuhnutá víčka přihlížejcích nemilosrdně signalizují nezájem
Ten
nezájem ze sobeckého
strach
Tak
se bojí průzračnosti svých
očí
těch
nechráněných
věží
jen
s obrvenými padacími mosty
Další z Přikázání
marně buší na ohluchlou bránu v pobořených
hradbách
Lehce obejde nechutně srostlá zaklíněná vrata
a ztratí se v hradním
chaosu
změněné v napomenutí
uchované pro budoucí Jednou...
Pouličníci
Mraky padají
po kouskách dolů
Uličníci se
radují
budou mít zase čisté ty svoje ulice
Autíčka rovnají
do řady pod okapem
a
pohádkovým spěchem
obchází ty laciné služby motoristům
V záklonu vzducholovců
volají na
ty tisíce štědrých vodovodů
Jen se neupejpejte kohoutci!!!
PodzimDo jedněch uší lhát
pak druhé objímat
(co pojednom jsou u
sklenice)
a ještě na kámoše trochu dát
a svázat ruce
(ty
hodinové)
Sláva náš podvečerní všední rej...
Erární hospodyně po pivečku
maluje
trávu do rámečků
sněhových lístků
co lupením jsou při podzimu
které tak špatně tlí
které
se tak špatně zapomíná
Podzime smutný
Podzime ze všech nejsmutnější
Podzime
lásky
proč tak často býváš...
Makulářské večery
Zase se U
Šmiků
převalila další šichta
To podivné radostenství steklo se stěn
na zametané
stoly
Teď přinesou místo piva černé pohoštění pro ticho
V nedalekém parku
stromy
vytržené řevem ze spánku
radši přestali vnímat od pasu dolu
Dav samotných strnule
proplouvá
zřídlou nocí pouličních lamp
Někteří se smějí a radují
Ta radost vypadá skoro
jak kdyby byla opravdová
Není divu
vzdyť si na ní nehrají poprvé
(pokračování
příště)
